PODZIMNÍ BLUES
       text: markéta spáčilová

   
      
Podzim barví zlatem lístky štíhlé prsty pianistky
       jako chladné kapky vody padají na dlažbu, schody
       hrají na nejtenší  struně vábí dívky zbytky vůně
       šťavnatými plody jablek vzpomínkou i chutí dálek.

      Chci nahlédnout do okapů za komín prázdných hnízd čápů
       naposledy otočit se za létem v něm? jsem se probouzel
       bohatí o tvoji přízeň poslechnout si něžnou píseň
        co se jako tažní ptáci se spadm listím ztrácí

       Podzim ladí tóny do blues  zítřek má svá plus i mínus
       stejně smůla ruku v ruce  chodí se štěstím
        a já věčný optimista  i když tuším co se chystá
       věřím že i tažní ptáci  do svých hnízd se vrací

      Alej stromů hladí nebe po ránu mě v dešti zebe
       jdu a potichu si pískám město spí štěkají psiska
       jen kamelot na nároží pro bohyni Karpó složí
       sonet a tiskařskou černí vpíše na zeď podvečerní

        Alej stromů hladí nebe v louži ulpěl kousek tebe
        čekám a? mi podzim poví jestli pro čaj heřmánkový
        zastaví se na nároží kde ti tvůj kamelot složí
        sonet a tiskařskou černí vpíše na zeď podvečerní


                                                                                                                                
                                                                                                          

ZPĚT